ŠEDESÁTÁ PRVNÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 13. 1. 2013

Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země. V uši mé řekl Hospodin zástupů: Jistě žeť domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou. Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi. (Iz 5,8-10)

Nejsou v bibli jenom slova příjemná, chvály, zaslíbení či blahoslavenství. Jsou tu také slova hněvivá, přísná a nepříjemná. To proto, že slovo boží, které můžeme a máme skrze bibli zaslechnout, není jen laciné chlácholení, povrchní utěšování, nýbrž je to řeč živá a mocná, která - jak se píše v epištole Židům - je pronikavější než meč, na obě strany ostrý, a rozděluje i duši i ducha i kloubů i morku v kostech a rozeznává mínění i myšlení srdce. To znamená, že slovo pravdy někdy tne do živého a obnažuje naše postoje i naše myšlení, volá k návratu na boží cestu a varuje před zlými konci.

Prorok Izaiáš říká Běda! Běda vám! Je to výraz soudu a zásadního varování. Běda vám!, to je výrok, který bychom mohli opsat slovy - řítíte se špatným směrem, bažina vás stahuje ke dnu, zhoršujete stav světa, ubližujete druhým i sami sobě!

Běda vám, kteří připojujete dům k domu a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání uprostřed země. Rozumějme dobře, to není nic proti soukromému vlastnictví ani proti efektivnímu hospodaření; vlastnit domy či přikoupit pole - není ještě nic špatného, naopak, lze tak vytvářet další prospěšné hodnoty. Ale nad čím se vznáší prorocké Běda!, to je naše hamižnost, bezohlednost a neschopnost soucitu. Běda vám, kteří připojujete dům k domu a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání uprostřed země.

O to jde, to je to zlé, když si člověk zabírá víc a víc prostoru jenom pro sebe, jako by tu byl sám, a druzí ho nezajímají. Historicky to zřejmě vypadalo tak, že věřitelé tímto způsobem vydírali dlužníky. Když nezaplatíš dluh, dáš svůj dům nebo své pole. Že nebudeš mít kde bydlet? Nebo se čím živit? Nezajímá.

A to je právě ono: nezajímá. Nezajímá? Může nezajímat?

Možná trochu nezvykle a překvapivě nám na to posvítí přikázání desatera: Nepožádáš domu bližního svého. My jsme zvyklí vnímat toto přikázání jako slovo proti závisti; ano, je to tak, je to pravda, nemáme závidět druhým jejich domy, jejich majetek, ale zároveň je to také slovo proti bezohlednosti a vydírání. Nepovedeš svůj spor až do takových konců, že bys druhého ožebračil, nebudeš stát za svými nároky tak neoblomně, abys druhého dostal na mizinu, nepůjde ti jenom o sebe a svá práva, ale budeš chránit prostor k životu i pro druhé.

Je však jasné, že prorokovo Běda! má širší záběr, že se netýká jen konkrétně domů a polí, nýbrž že je to jen výmluvný příklad, ukázka, jak člověku chybí ohleduplnost a soucit. Neboť takových okamžiků, kdy máme na zřeteli více vlastní nároky než situaci druhých, prožíváme denně asi víc, než jsme ochotni připustit. Běda vám, kteří si budujete a rozšiřujete svůj prostor k životu bez ohledu na druhé! Běda vám, kteří myslíte jen na to, co je pro vás výhodné, a na jiné nepomyslíte! Běda vám, kteří žijete na úkor svých bližních! Běda vám, kteří se staráte jen o sebe, a druzí jsou vám lhostejní! Běda vám, kteří žijete, jako byste tu byli sami, a všechno se mělo kolem vás točit a vám sloužit!

Možná hned při takových slovech pomyslíme na tu naši politicko-ekonomickou mafii. Ale ona je to zároveň otázka naší vnitřní poctivosti a pokory, zda rozpoznáme tyto vadné postoje i ve svém vlastním myšlení a konání. Od mladického naparování přes předbíhání a drobné podvůdky, přes úsilí získávat všelijaké výhody a co nejlepší podmínky na úkor druhých - až po surovost vůči slabším a bezohlednost vůči přírodě. To všechno jsou případy, kdy žijeme jako bychom sami zasazeni byli k přebývání uprostřed země.

Čím více se tento neohleduplný přístup k životu bude prosazovat, čím více budeme žít, jako bychom tu byli jen my sami, tím pravděpodobnější se stává slovo Hospodinovo: Jistěže domy mnohé zpustnou, veliké a krásné domy budou bez obyvatele. Kdo si v životě buduje prostor pouze pro sebe, na úkor druhých, ten pracuje - v důsledcích - pro zpustošení a zánik. Přispívá k tomu, že stav světa se zhorší. Z deseti dílců viničných, tedy z 25 ha vinice, bude nakonec jen jedna láhev vína. A semena chomer vydá efi, to znamená česky: ze 360 litrů osiva bude jen 36 litrů zrní.

Krásný biblický argument pro ochránce přírody, ale jinak dost ošklivá pravda: bude-li člověk žít jako by sám byl postaven doprostřed země, bez ohleduplnosti a odpovědnosti, pak věci přestávají fungovat. Budeš-li druhé jen využívat ke svým cílům, přivoláváš zpustošení. Bude-li lidstvo žít sobecky, pak se hroutí všecko.

Tento hamižný přístup k životu můžeme srovnávat s přístupem kristovským. Kristus bezohledně nehromadí, Kristus nezištně a s láskou sám sebe dává. Rozdává. Amen