ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 12. 2010

Naši předkové načasovali nám hezky Vánoce na období zimního slunovratu, takže nejen svíčky adventního věnce, nýbrž i celá příroda připojuje se k prorockému vidění a podporuje vyznání, že tím pravým světlem je Kristus, který přichází, který se rodí do našich temnot. A září nezničitelnou silou. Jak říká evangelista Jan - to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Proto jsou Vánoce tak radostné, proto je narození betlémského dítěte tak pozitivní, milou událostí: boží milost se rozzářila naplno a nelze ji už zastavit. Svítí nám do našich dnů, osvěcuje naše životy.

Prorok Izaiáš, jemuž za tento obraz Ježíšova významu původně vděčíme, vyhrocuje kontrast snad ještě výrazněji: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Nejde tedy jen o paprsek naděje do našich chmurných nálad, jen proužek světla či postupné prodlužování dne v potemnělé přírodě, ale jde také o velké světlo, jasnou zář pro nás, kteří v temnotách chodíme, to znamená kteří temnotám podléháme, kteří temnoty i vytváříme, jakkoli se jich sami děsíme.

Světlo v Kristu září i do našich osobních neradostných situací, do našeho zoufalství, naší nemohoucnosti, naší smrtelnosti. A stejně tak osvěcuje a překonává všechno, co jsme pokazili, zmařili a co nás tíží. Je to světlo boží milosti, která v našem životě prozáří a překoná všechno, co bylo temné, neprůhledné, nejasné. Světlo narození, světlo slova, světlo vzkříšení. Tedy světlo boží lásky.

Jako když se člověk děsí příštího dne. Obává se, trápí se, v noci nespí, je sevřen - jak tohleto dopadne? A pak přijde ráno, slunce ozáří svět, přívětivost bližních zažene chmury, milost má navrch, trápení pomine. Světlo vyhání temnotu!

Světlo je pro nás, můžeme je mít, přivlastnit si je, žít v něm. Jedna věc je radovat se z narození, slavit Vánoce, ale druhá věc je, co dál, co z toho. Vánoce odezní, čas výjimečný pomine - co pak? Evangelium je nabídka pro všechny, ale právěže - nabídka, apel, výzva. Teď ty! Světlo se rozzářilo, chceš v něm žít? Jak budeš žít? O co ti v životě půjde? Co je pro tebe důležité?

Ježíš řekl: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. Vánoce by se staly jen legendou, jen starodávným obrázkem, kdyby nešlo o náš způsob života, o konkrétní dopad na naše myšlení a jednání. Následováním Ježíše děje se světlo v našem životě. Následováním způsobu života, kde rozhodující je milosrdenství a pravda, kde člověk riskuje sám sebe pro druhé, kde je ochoten se nakonec i rozdat ve prospěch druhých. V tom je světlo života. Bez následování Ježíše Krista to nedává smysl. Kdo chodí ve svém srdci s Kristem, ten nechodí v temnotách. Martin Luther napsal: „Dáš-li si od Krista prokázat dobrodiní, to znamená, uvěříš-li, že ti pomáhá a prokazuje dobro, můžeš si být jist: Kristus je tvůj a tobě darovaný. Pak je však nutné, aby sis sám z toho vzal příklad a se svým bližním jednal stejně a pomáhal mu, aby ses i ty stal jemu darem a příkladem.“

V 1. epištole Janově se píše: Vždyť se to stalo skutečností - v něm i ve vás - že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Není to nádhera, není to úžasné, že my, jednotliví lidí, můžeme mít podíl na něčem tak zásadním? Co chceme v životě víc - než mít účast na tom, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí? Naše činnost, naše práce, všechno to, čím žijeme a co děláme pro druhé, může být takto vysoce oceněno, takto zlatým písmem zapsáno do kontextu božího díla s člověkem. Dějiny se dějí, život pokračuje, lidstvo se vyvíjí. Lid chodící v temnostech si bude nadále stěžovat, nadávat, bát se a vůbec celkově směřovat k zemi šeré smrti. Ale věřit, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí, to je úplně jiný životní program: činorodý, nadějný a požehnaný, navzdory těžkostem, navzdory smrtelnosti. Nad námi září boží sláva a boží Beránek je naším světlem!

Jak říká kniha Zjevení: Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh sám bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

V adventu přibývá světla, o Vánocích zazáří naplno. Z toho se můžeme radovat. Je to krásný začátek věcí příštích, ještě krásnějších.