DVACÁTÁ DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 14. 12. 2008

JEŠTĚ JEDNOU OTŘESU

Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody... a naplním tento dům slávou. (Ag 2,6-7)

Ještě jednou otřesu. A bude to brzy. Bůh nikoli otřesný, nýbrž otřásající. Je škoda, že jsme v době moderní i postmoderní tohle jemné rozlišení dost nechápali - kdekdo viděl Boha otřesného (je to krutý cynik, dopouští války, dopouští utrpení nevinných, zabíjí děti, atd.), ale jen málokdo viděl Boha otřásajícího, tedy toho, který s námi chce pohnout, který nás chce probudit, otřást našimi domnělými jistotami, naší pýchou. Bůh není válka, Bůh je provokace. Provokace k novému, lepšímu vykročení. Mohli bychom jistě přemýšlet, jakými otřesy byly pro lidstvo dvě světové války, mohli bychom zkoumat, jakým otřesem bylo pro náš národ čtyřicet let komunismu, mohli bychom se ptát, jak s kým otřásl listopad 89. Hnulo se něco v člověku? K dobrému?

Ale nepřehlédněme - jde o čas budoucí! Ještě jednou otřesu, a bude to brzy! O minulosti můžeme samozřejmě přemýšlet a snažit se z ní získat poučení, ale slovo Hospodinovo nás směřuje - jako tak často - k pohledu před sebe, k budoucím událostem, které mají šanci nás změnit a někam posunout. Něco vyhlížíme - a můžeme a máme vyhlížet! Něco dobrého přijde, něco dobrého se stane! V tom je naděje pro tento všelijak pošahaný svět, a je v tom i naděje pro nás samotné, ostatně též někdy všelijak pošahané - rádoby sebejisté, a přitom často tak zmatené a nemohoucí.

Ještě přijde otřes otřásající, pozitivně, dobře otřásající - a něco se v nás pohne k lepšímu, něco nás tak protřepe a tak probudí, že spatříme všechno nově, z jiného úhlu a vykročíme jinak, za novými cíli. Otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Tedy vším, všechno se ukáže v novém světle.

Původně tu prorok mluví o obnově chrámu. Ale myšlení křesťanské, které se u starozákonních proroků raduje především z adventních motivů, vidí v tomto proroctví ještě něco víc. Ten rozhodující, celosvětový otřes, který naplní dům slávou, vidí v příchodu Ježíše Krista, ve vtělení slova Božího, v příchodu toho, který bude rozhodujícím, nejlepším impulsem k novému vykročení. Advent vyhlíží tento příchod, toto narození, tento celosvětový otřes k dobrému.

Ale nejsme už zase v minulosti? Když mluvíme o narození Ježíšově, neobracíme se k tomu, co už bylo? Byla by chyba a škoda, slavit advent a vánoce jen jako připomínku minulého. To není jen oslava narozenin, jako že jsme zas o rok dále. Advent je především vyhlížení, očekávání toho dobrého, co se ještě skrze Krista Ježíše bude dít. Před námi je příchod Kristův do našich srdcí. Příchod lásky a pokoje do našich životů. Příchod milosrdenství a soucitu do naší všelijaké nelidskosti. Kristus není nikdy otřesný (není to krutý cynik, naopak sám nevinně trpí), on je otřásající v tom nejlepším slova smyslu. Je nejlepší boží provokací. Obnova je v milosrdenství. Sláva je v lásce, pravdě a pokoji. Amen