DEVATENÁCTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 8. 6. 2008

JDI A JEDNEJ TAKÉ TAK

Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. Stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.' Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." (Lk 10,30-37)

Jdeme a vidíme. Bohužel - někdy vidíme a selháváme. Můžeme mít velký rozhled, skvělý přehled, zdravý nadhled, můžeme vidět všelijaké souvislosti, a přece když se setkáme s bezprávím, když vidíme trpícího, zaútočí na nás pokušení odvrátit zrak a vyhnout se. Tak se nám to někdy stává - odvrátíme tvář a jdeme dál, jakoby nic. Je to v nás - nezastavit, když se mi to nehodí, nepomoci, když se mi nechce. Pozor na tyto úhybné manévry - vyhnout se problému, vyhnout se člověku, znamená jít oklikou, chodit křivě. Je nám příjemnější jít si po svých, než se zdržovat s člověkem v nouzi? Pak je otázka, kam tedy vlastně pospícháme, za čím se to ženeme.

Samařan je nám příkladem nejen jako napomenutí, ale především jako posila k odvaze. Neboť zastavení se s bližním a poskytnutí pomoci odvahu vyžaduje - nejen proto, že lupič je třeba ještě nablízku a může majznout přes hlavu i tebe, ale taky proto, že většinou platí - jak se říká - pro dobrotu na žebrotu. Ono to člověka většinou něco stojí a nějak se při tom zamaže či do něčeho zaplete. Samařan tu odvahu má. Je pohnut soucitem, koná milosrdenství a v tu chvíli nepřemýšlí o rizicích svého počínání. Vidí a koná.

Kdoví, co to vlastně bylo za chlapíka. Do chrámu asi moc nechodil, byl to přece Samařan. Ale prokázal milosrdenství, o to jde. Stal se bližním potřebnému, a proto nám ho Ježíš dává za příklad: Ty jdi a jednej také tak.

A co je zajímavé: druhého dne, když to všechno zařídí, pokračuje Samařan ve své cestě. Prokazovat milosrdenství tedy neznamená všechno ostatní zrušit, stát se Samaritánem z povolání. Ne. Na svých cestách životem, které jste si zvolili, náhodou potkáváte potřebné. Když jim neuhnete, pomůžete jim. A pak pokračujete dál za svým. Takže - klidně studujte svou školu, vzdělávejte se ve svém oboru, podnikejte, obchodujte, konejte své zaměstnání a dobře se bavte - ale když přijde ta chvíle, že spatříte člověka v nouzi, buďte stateční, neodvraťte tvář, neuhněte. Zastavte se na své cestě, nelitujte času ani peněz, skloňte se k trpícímu, prokažte milosrdenství. A pak zase pokračujte dál.

Naše studium či práce či zábava nesmí z nás udělat lidi lhostejné a vyhýbavé. Bojujme proti otupělosti, proti odcizení. Vždyť jde o to, být někomu bližním, pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje. Nejsilnější povzbuzení máme nakonec v Kristu samotném: on nemoci naše vzal a bolesti naše vlastní on nesl. Kristus není lhostejný, nebuďme ani my.