STO ŠESTNÁCTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 1. 2020

Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen rpavím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6, 2 – 4 )

Když prokazuješ dobrodiní. Předpokládá se, že to jistě děláme. Avšak děláme to opravdu? Prokazujeme dobrodiní svým bližním? Jistě ne stále a pořád, to by ani nešlo, ale prokazujeme dobrodiní aspoň občas? A co to vlastně znamená, prokazovat dobrodiní ? Doslova jsou to skutky milosrdenství. Tedy prokázat někomu pomoc, velkorysost, štědrost, přejnost. Udělat pro druhého něco dobrého. Ježíš předpokládá, že to děláme, dělejme to tedy, je to dobré, je to užitečné, přináší to radost.

Ale pozor, když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost. Když děláš něco dobrého, nestavěj to na odiv, nechlub se tím, nedělej to kvůli svému obrazu u druhých lidí.

To je zvláštní. V naší době, kdy trpíme záplavou negativních zpráv, je přece každá dobrá zpráva vzácná. Jsme rádi, když nežijeme jen černou kronikou, ale když můžeme šířit také něco pozitivního, co povzbudí a potěší. Z tohoto hlediska bylo by tedy zcela pochopitelné, a možná i záslužné, nenechat si zprávu o mém dobrém činu pro sebe, dát to vědět, ať se to ví. Ostatně, nějakou formu píárka si pěstujeme všichni, přece chceme mít svůj obraz ve veřejnosti dobrý, a kdybychom o všem dobrém mlčeli, ubližovali bychom sami sobě.

Ježíš nás však varuje, aby se nám neztratila podstata dobrého činu. Něco dobrého vykonáme, proto abychom pomohli, abychom potěšili. A ne proto, aby se o tom mluvilo, aby o tom ostatní věděli, abychom si na tom honili triko. I kdyby naše pomoc měla proběhnout úplně vskrytu a nikdo by se o ní nedozvěděl, přece byla dobrá a měla svůj skvělý smysl. A naopak – dělat něco dobrého jen proto, aby druzí o mně dobře smýšleli, znamenalo by vyprázdění, vypočítavost, ano pokrytectví, jak je tu řečeno. Své dobré skutky nemáme vytrubovat, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí. Klasický příklad – poskytnout sponzorský dar jen proto, aby se mohl vyfotit s šekem a dostal se do medií, něco takového má Ježíš asi na mysli. Nevytrubuj to, nechtěj budit pozornost, nestavěj to na odiv. Kdo se jen předvádějí, už mají svou odměnu. Lidi jim zatleskají, a to je vše. Nic dalšího pěkného už se neděje, cíle bylo dosaženo.

Ježíš nám však nabízí ještě něco víc: Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Na jednu stranu se ten výrok jakoby ještě zpřísňuje. Nejenže se nemáš předvádět před druhými, ale nemáš prokazovat dobrodiní ani pro svůj dobrý pocit, aby sis dokázal, jak jsi skvělý. Tvé dobrodiní by mělo být co možno nezištné, oproštěno od myšlení na sebe sama, kvůli věci samotné, kvůli bližnímu. Naše dobrodiní má zůstat skryto – to je náročné. Přece se rádi pochlubíme, aspoň před svými nejbližšími, aspoň sami před sebou. Dobrý pocit ze sebe sama taky není k zahození.

Ale na druhou stranu právě v této náročnosti, právě v té skrytosti je obsaženo zaslíbení, které by nás mělo zajímat a které dává celé věci nový rozměr. Ještě je tady totiž Otec, který vidí, co je skryto. Naše dobrodiní se tedy také odehrává mezi nebem a zemí, mezi námi a Bohem. Takový zřetel nemusí hned znamenat, že si chceme před Pánem Bohem něco zasloužit, donutit ho k odměně, anebo se jen utěšovat, že když lidi nic nevidí, že vidí aspoň on. Ale může to spíš znamenat, že budoucnost našeho činu není uzavřená, že cíle ještě zdaleka nebylo dosaženo. Z našeho dobrého činu ještě mohou vyplynout nějaké další důsledky, které jsme nečekali, které nás překvapí, a které mohou způsobit mnoho dalšího dobrého. Otec ti odplatí – to znamená, že tvé dobrodiní nezapadne, nevyčerpá se lidským uznáním, ale z boží milosti způsobí další dobré věci. Skrytost a nezištnost mají potenciál mnohem větší a důsažnější než chlubivost a předvádění se.

V čem by ta krásná boží odplata mohla být?

Například i v tom, že ač my o svých dobrých činech nebudeme příliš mluvit, budou o nich mluvit jiní. My si nebudeme dělat píárko sami, ale budou nám je dělat druzí. Skvělé reference dosáhnou víc než vychloubačný jedinec. Otec vidí – a to, co je skryto, činí zjevným. Nezištnému Pán Bůh žehná. Amen