STO ČTRNÁCTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 11. 2019

Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali – je dobrý. Jiní říkali – není, vždyť svádí lid. (J 7, 12)

Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Ježíš vzbuzuje otázky, provokuje k zastávání stanoviska. Nějaký názor na něj musíš mít. To trvá po staletí. Ježíš je živý a aktuální také právě v této věci – každý člověk, který kdy aspoň trochu zapřemýšlel o životě, musí si na Ježíše udělat nějaký názor, zaujmout k němu nějaký postoj. Ježíš je otázkou, a je to tak dobře.

Názory na Ježíše jsou samozřejmě velmi různé a velmi pestré. Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Ty nejdůležitější věci nejsou jasné, naopak lidé se o ně přou. Ti nejkrásnější lidé nemají jen přívržence, ale také odpůrce. Ty nejušlechtilejší myšlenky nevzbuzují jen nadšení, ale také nesouhlas a protireakce. Každý veřejně působící člověk musí počítat nejen se sympatiemi, ale také s antipatiemi, možná i pomluvami, někdy bohužel i s urážkami či vyhrožováním.

Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Za touto informací však cítíme ještě cosi víc než jen pestrost názorů. Cítíme tu prvek tajemství. Tajemství boží přítomnosti. Ježíš vzbuzuje otázky nejenom jako výrazná postava, na niž je třeba udělat si názor, ale také otázky po Bohu. Je Ježíš Mesiáš? Je Kristus? Je natolik boží, že žádný jiný nad něj už nebude? Je v Ježíšovi Bůh přítomen? A je v něm přítomen tolik, že v závěru Janova evangelia může "nevěřící" Tomáš vyznat: Pán můj a Bůh můj?

O tajemství boží přítomnosti v Kristu tady kráčí. Ježíš je otázkou nejen jednou z mnoha, ale otázkou zásadní a rozhodující – je v něm Bůh, anebo není? Vydáš se mu na život a na smrt, anebo couvneš? Půjdeš za ním, anebo s ním chodit nebudeš?

Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. O tom něco ví i křesťanská teologie a církevní dějiny. Nakolik člověk a nakolik Bůh, jaké podstaty, a jak se tyto podstaty k sobě mají ve vzájemném poměru, adoptianismus, ariánství, atd., byly to těžké dohady, těžké spory, těžké zápasy. Anebo otázka, jak je Kristus přítomen ve večeři Páně – to také bylo o něm mnoho dohadů a byly to těžké boje.

A co dnes? Jak si tu otázku po tajemství boží přítomnosti v Ježíši Kristu klademe dnes?

Myslím, že v postmoderní době, kdy si každý na své otázky odpovídá po svém, bude nejlépe vrátit se zpět k biblickému textu, který je v této věci až neuvěřitelně prostý: Je Ježíš dobrý, anebo není? To stačí. Kdo si odpovídá, že Ježíš je dobrý, ten je věřící, a může z toho vyvodit důsledky. Kdo si odpovídá, že dobrý není, staví se proti.

Jedni říkali – je dobrý. Jiní říkali – není.

To je ta otázka, na níž se rozhoduje i v čase postmoderním. Na tvé odpovědi záleží. Je dobrý, anebo není? Já myslím, že dobrý je, ba dokonce – rád zpívám písničku "Ježíši, Pane nejvyšší, nad tě žádný lepší!" Vyznávám, že pro mě je dobrý, ano nejlepší. Proč? Protože v něm a jeho slovu jsou zafixovány ty nejkrásnější a nejdůležitější věci pro lidský život! On je pomocí v životě i smrti, on je posilou v nouzi, trápení i umírání! Jeho milosrdenství je prostě, jak se dnes říká, "úplně nejvíc"! A inspirace pro život v nejrůznějších situacích, a stimul k určité etice, a radost, a vděčnost, atd., atd.

Ano, je dobrý, říkám já a říkají mnozí. Ale mnozí zase naopak říkají – dobrý není, vždyť svádí lid. Vy starší si jistě vzpomenete na slavnou větičku z marxismu-leninismu: "Náboženství je opium lidstva." A tím náboženstvím se myslelo hlavně křesťanství s jeho vírou v Ježíše Krista. Mimochodem, ta větička by se dala vzít i vážně, pokud by se náboženstvím myslel fundamentalismus, fanatismus, bezohlednost, utíkání od problémů. Ale nemůžeme ji vzít vážně, pokud útočí na víru v Ježíše Krista, na úctu k jeho dobrotě. Musíme takovou větu odmítnout, neboť Ježíš nesvádí lid, naopak vede jej k pravdě. Na tom se rozhoduje. Je Ježíš svůdce, vpodstatě oblbovač, anebo je v něm cesta, pravda i život?

Dokud svět světem, dohady neustanou. My myslíme, že Ježíš je dobrý, a těžko nám to někdo vymluví. Abychom to však neměli tak jednoduché, je třeba ještě připomenout slovo z Markova i Lukášova evangelia, kde bohatý mládenec oslovuje Ježíše: Mistře dobrý. - A Ježíš mu na to opáčí – proč mi říkáš "dobrý"? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

Co to znamená? Je to jen Ježíšova skromnost? Vědomí vlastních chyb? Anebo naopak je to odpověď na tu otázku po tajemství boží přítomnosti? Nikdo není dobrý, jedině Bůh – tedy jestliže já jsem dobrý, pak je ve mně Bůh sám?

Myslím, že jak A, tak B je správně. Ale protože to čteme z Janova evangelia, položme důraz na odpověď B. Ježíš je tak dobrý, jako nikdo před ním, ani nikdo po něm. Je v něm Bůh sám. A to je radost, protože kde takto vyznáváme, tam se v životě nemíjíme s podstatou, setkáváme se s pravdou, a nejdeme do prázdna, nýbrž k dobrému. On je ten dobrý pastýř.

Pane, smiluj se, a přijmi nás ve svou náruč! Amen